Amalgám – časovaná bomba v našem těle

V roce 1833 otevřeli bratři Crowcourové v New Yorku zubní praxi. Při své reklamní akci, podobné polnímu tažení, nabízeli nový zázračný materiál – bez bolestivé přípravy zubu a mnohem levnější než zlato. Děravé zuby prostě vyplnili amalgámem. Tito bratři byli dva dobrodruhové z Anglie, bez jakéhokoli vzdělání, zkušeností a obratnosti.

V letech 1840 až 1855 byl amalgám v USA zakázán. Pacienti byli před ním varováni, neboť působením rtuti docházelo k otravám, projevujícím se těmito symptomy: slabost nervů, poruchy soustředění, oslabení srdce a krevního oběhu, duševní  a nervové poruchy, jakož i poruchy zraku a sluchu. (Od té doby se vlastně nic nezměnilo).

V roce 1855 byl amalgám opět povolen. Americká zubní společnost (ADA) organizovala propagaci tohoto dříve zakázaného materiálu.

Ale kritici se dále snažili varovat před jedovatou rtutí. Již od roku 1926 profesor dr. Alfred Stock, vyučoval chemii na Institutu císaře Wilhelma v Berlíně, popsal vědecké experimenty, potvrzující jeho nálezy, že amalgámové plomby vylučují rtuťové výpary. Jeho článek končí následujícími větami:

„Zubní lékařství by mělo úplně upustit od používání amalgámu na plomby. Nelze pochybovat o tom, že mnohé symptomy jako únava, deprese, podrážděnost, závratě, oslabení paměti, záněty v ústech, průjmy, nechutenství a chronické katary vyvolává právě rtuť, vylučovaná v malém množství, ale trvale z amalgámu do těla.“

Veškeré výsledky zkoumání, vypracované profesorem Stockem, byly v podstatě potvrzeny i jinými vědci. Až 2. světová válka umlčela veškeré spory o amalgám.

• Od roku 1986 je amalgám zakázán v zemích bývalého Sovětského svazu.
• V Japonsku platí pokladny amalgámové plomby hůř než z umělé hmoty; proto je nikdo nepoužívá.
• Švédsko stojí krátce před zákazem amalgámu, protože ho skupina odborníků prohlásila za z toxikologického hlediska nevhodný.
• Rakouský ministr zdravotnictví chtěl do roku 2000 postupně přejít ve stupňovitém plánu na méně rizikové materiály – pak by se měla stát tato sporná směs zbytečnou.
• Ve Spojených státech jsou dnes zubaři povinni pacienta následovně poučit: Teď vám dám amalgámovou plombu, obsahující rtuť. Musíte vědět, že tento těžký kov je jedovatý. Přeje-li si ji pacient přesto a právě proto, že je nejlevnější, nechá si zubař od něj toto přání ze soudně lékařských důvodů podepsat.

Amalgám a jeho účinky

Těžké kovy v životním prostředí jsou daní naší moderní doby. Od doby industrializace se uvolňuje stále více těžkých kovů ze zemské kůry a ty nakonec přistávají na celé Zemi. Částečně ve vzduchu, částečně vodě a v potravinách. Postupem času se usazují v těle a dají se jen těžko vyloučit. Dnešní městský člověk je asi 500 až 1000krát silněji zatížen nežli člověk před dobou industrializace. I při „nepatrném“ zatížení přispívají jedovaté kovy k mnoha civilizačním nemocem.

Následující informace by chtěly dát krátký náhled speciálně na problematiku rtuti jako jednoho z těchto těžkých kovů.

Co je to amalgám?

Amalgám označuje slitinu kovů se rtutí (latinsky amalgama). Z poloviny se skládá ze rtuti, zbytek se dělí mezi stříbro, cín a měď. Všechny součásti patří k těžkým kovům. Amalgám je dnes největší zdroj zamoření rtutí. 80 až 90% obyvatel spolkových zemí Německá má průměrně až 12 zubních výplní z amalgámu. Každý rok se zde na výrobu 53 miliónů amalgámových plomb spotřebuje 20 tun rtuti. Po deseti letech se v plombách nachází už jen polovina původní rtuti. Tím se výplně zmenšují a vznikají okrajové trhliny, v nichž se usazují baktérie. Tak musí být staré výplně čas od času nahrazovány.

Dějiny amalgámu

Číňané léčili už o 2000 let dříve než Evropané syfilis rtutí, také hnilobu zubu kurýrovali již pomocí plomb. Řekové a Římané používali rtuť ke kultovním účelům. Od 9. století používali Arabové masti obsahující rtuť a ještě dnes používají prášek obsahující rtuť proti vším ve vlasech. V 16. století byla známá léčebná kůra (kalomel- chlorid rtuťnatý) proti syfilidě. V Evropě známe amalgám 150 let. V 19. století zavedli Francouzi Regnat a Taveau tuto techniku jako zubní výplň. První lékaři, kteří přinesli amalgám do Ameriky, byli zatýkáni jako šarlatáni („mastičkáři“) a jeho používání bylo zakázáno. V Americe se vedla válka o amalgám, v Německu naproti tomu Hitler nařídil amalgám jako povinnou výplň. Je levnější než zlato a ještě dnes jej zubaři používají a zdravotní pokladny jej proplácejí.

Jak se dostává rtuť do těla?

Uvolňování rtuti z amalgámu se děje díky žvýkání a skřípání zubů, horkým či kyselým jídlům a nápojům (kola, limonáda, kafe, ocet, kyselé ovoce atd.) a díky cukru a potravě obsahující cukr, který bakterie během 5 minut zpracují na kyselinu. Čištění zubů zubní pastou, která obsahuje fluorid a brusivo k tomu přispívá právě tak jako skutečnost, že v puse máme legované zlato a můstky obsahující kovy. Elektromagnetické záření obrazovek a mobilů k tomu také může přispívat, a také bychom neměli podceňovat kouření jako dávkovač kyselin. Znáte to jistě ze školy: kyseliny rozpouští kovy.

Z amalgámových plomb se průběžně uvolňuje rtuť jako pára (viz video níže), která se při nadechování  plícemi  dostává do krve nebo přímo přes čichové nervy do mozku. Ostatní části amalgámu se korozí rozpouštějí a dostávají se do střeva. Tam se vytváří díky střevním bakteriím jedovatý metyl rtuti, který se odtud dostává do ledvin, mozku a jater a většinou způsobuje  neurologické poruchy.

Proč rtuť škodí tělu?

Jedovatost rtuti je způsobena především díky jejímu sklonu vázat se na síru. Síra je součástí mnoha proteinů v těle, např. cystinu, cysteinu a methioninu. Proteiny jsou zase hlavní části enzymů, které provádějí látkovou výměnu, produkují energii a hormony a likvidují nestravitelné zbytky potravy. Rtuť se váže na skupiny síry v enzymech a tím je blokuje. Kromě toho může tento těžký kov vytlačit  stopové prvky jako selen a zinek z jejich vazeb v enzymech, čímž tyto ztratí svou působnost. Vznikne tím nedostatek stopových prvků. Díky vazbě na proteiny buněčné membrány brzdí rtuť – ale též hliník, olovo a kadmium – transport vápníku, draslíku a sodíku do buněk, což omezuje jejich funkčnost. Ke vší bídě vytváří ještě v zesílené míře volné radikály, které mohou všem tkáním a orgánům způsobovat škody. Účastní se na vzniku nemocí autoimunitního systému, urychluje stárnutí, rakovinu, artritidu, nemoci oběhového systému a srdce atd.

Novým poznatkem je, že baktérie se za přítomnosti amalgámu stávají rezistentní proti rtuti  a současně také nereagují na různá antibiotika.

Nemoci

Podle Dr. Klinghardta je rtuť v mozku zodpovědná za nervová onemocnění jako je Alzheimerova choroba, roztroušená skleróza, amyotrofická laterální skleróza, Parkinsonova choroba, poruchy paměti, závratě, deprese, záchvaty vzteku, plachost, koktání, poruchy učení, porucha čtení (legasthenie), poruchy vidění a sluchu s tinitem.

Organické nemoci: každý neškodný či zhoubný nádor na játrech, ledvinách a kostním morku vykazuje vysoké hodnoty rtuti.

Oslabení imunity a současně rezistence proti antibiotikům mohou poukazovat na rtuť.

Problémy s klouby, revma a fibromyalgie (bolestivost svalů, ztuhlost, poruchy spánku), ale také střevní problémy se zácpou a infekcí candida (rod aerobních kvasinkových dimorfních hub) mohou být zapříčiněny rtutí.

Vznik infekčních nemocí

Prostředky k vyvedení z těla:

Řasy chlorella pyrenoidosa
Jsou životní formy s nejbohatším obsahem chlorofylu na Zemi se silně pročišťujícími účinky. Díky polysacharidům a metylcobalaminu (druh vitamínu B12) odvádí chlorella rtuť z tkáňové vazby do krevního řečiště a přes stěnu střeva do stolice, kde je pevně vázaná na buněčnou stěnu řasy a je vyloučena. Chlorella a jiné řasy chelatizují (váží) těžké kovy jako arzén, olovo, měď, rtuť a uran. Mimo to na sebe váží díky kyselinám v řasách také radioaktivní substance a účinně je vylučují. Organické škodlivé látky jako PCB (polychlorované bifenyly), insekticidy, formaldehyd a jiné se váží právě tak a jsou vylučovány. Schopnost detoxikace jater od alkoholu je díky řasám nápadně zvýšena, dodávají antioxidanty, minerály a enzymy, které tělo potřebuje k detoxikaci. Podle nejnovějších výzkumů je nezpracovaná prášková forma (např. jako kapsle) 2 až 5krát účinnější než lisované tablety (zřejmě protože část jedy vážících nepoškozených buněčných stěn je vyšší).

Česnek medvědí
V česneku medvědím a v menší míře také v česneku jsou obsaženy tzv. sulfhydrylové skupiny (vazby mezi sírou a vodíkem), které přijímají rtuť do krve a mohou ji vylučovat přes ledviny. Česnek medvědí má podobné účinky jako syntetický tvůrce chelátů DMPS. Nemobilizuje však tak velké množství těžkých kovů, proto odvod trvá déle, tím je ale šetrnější pro tělo a s menšími projevy detoxikace. Česnek medvědí se může brát ve vysoké dávce, až k čichové hranici. V předjaří se dá připravit čerstvý jako salát. (Roste na vlhkých lesních půdách. Pozor: nezaměňovat s jedovatými listy konvalinek. Čichová zkouška: česnek medvědí voní po česneku). S trochou olivového oleje se dá z česneku medvědího vyrobit pesto (čerstvé listy, nasekané, naložené v oleji), jinak se z něj dá připravit též tinktura. Česnek medvědí se může brát již před a po odstranění plomb.V kombinaci s chlorellou je detoxikace ještě silnější. Česnek medvědí je 3 až 4krát účinnější než česnek, působí preventivně proti nemocem srdce a krevního oběhu, rakovině, posiluje zažívací funkce a můžeme ho nasadit proti parazitům a jiným původcům. Česnek medvědí i chlorella mohou ale vyjmout rtuť pouze z tkáňových vazeb.

Koriandr
Jedině nať koriandru má podle dosavadních znalostí efektivní detoxikační účinky na rtuť z úložiště v buňkách a v nervové soustavě. Detoxikační substance je zřejmě lehce prchavá aromatická látka, která se rychle dostává do mozku a otevírá iontové kanálky v nervových buňkách. Rtuť, která je vázaná na buňky, může být nyní transportována ven za předpokladu, že tu je koncentrační spád, tzn., že tu je více rtuti uvnitř buněk nežli venku ve vazivové tkáni. To je také důvod, proč musí být nejprve uvolněna rtuť z vazivové tkáně pomocí chlorelly a česneku medvědího, dříve než se vytáhne z buněk. Koriandr nesmí být nikdy použit za existence amalgámových plomb, jelikož by tělo rtuť posunovalo sem a tam a tělo by pak vykazovalo silné symptomy otravy.

Shrnutí

Existují tedy účinné metody, které pomohou zvítězit nad nemocemi způsobenými amalgámem, při nichž se rtuť v prvním kroku vyváže z vazivové tkáně a v druhém kroku z buněk a nervů. Nejdříve by měly být všechny amalgámové plomby odstraněny z ústní dutiny při dodržení ochranných opatření.

(V textu byly použity citace z knihy AMALGÁM – ČASOVANÁ BOMBA autora  Jutta Altmann–Brewe)