Jiří Mádl je KONFIDENT!

Film KONFIDENT režiséra Juraje Nvoty o přátelích, které spojuje i rozděluje režim. Okupace Československa v roce 1968. Adam je radioamatér. Pracuje ve Svazarmu. V následujícím roce normalizace je jejich oddělení výnosem Ministerstva vnitra sloučené s odborem Státní bezpečnosti. Z radioamatéra se stává profesionál. Technický pracovník odposlechů. Jednoho dne zjistí, že odposlouchávají i jeho… Film je postavený na skutečných událostech. Příběh mladého radioamatéra, který se stal středobodem zájmu tajných služeb, vychází z poznatků archivovaných ve svazcích Ústavu paměti národa v Bratislavě. Příběh muže, který poznává sám sebe v kontinuitě času s překvapivým zvratem v závěru, je tragikomedií o heroismu. O úsměvném pohledu na absurditu totalitních režimů. Thriller Konfident nabízí vzrušující a napínavý příběh střetu jedince s dobře organizovanou státní policejní mocí. Film inspirovaný skutečností vychází z autentických archivních materiálů Ústavu pamäti národa v Bratislavě. Předobraz hrdiny Adama byl radioamatér, který se dostal do centra pozornosti Státní bezpečnost (StB).

Hrdina filmu Konfident Adam pracuje po absolvování základní vojenské služby jako dispečer na sportovním letišti poblíž někdejší západní hranice Československa, kde prožívá i vojenskou invazi v srpnu  1968. Aniž si to tehdy sám uvědomí, právě tam začíná jeho dramatický příběh…

Aby zachránil svou lásku Evu proti represím StB, podepíše „smlouvu s ďáblem“. Stane se profesionálním agentem, jehož prací je odposlouchávat lidi a shromažďovat na ně kompromitující materiály. Brzy ale zjistí, že i on je sledován. Když se pokouší najít odpověď na otázku proč, vrací ho pátrání do doby, kdy se stal na vojně svědkem vražedného rozkazu. Jeho tehdejší velitelé jsou dnes mocnými muži a Adamovo svědectví by bylo velmi nepohodlné. Dokáže Adam přežívat v atmosféře strachu a nejistoty, kde se nedá nikomu věřit? S rostoucími pochybnostmi sílí i jeho touha z toho temného labyrintu uniknout. Útěk však znamená být vždy o krok před nepřítelem. Bude na to mít Adam odvahu?

• Námět, scénář:   Ľubomír Slivka
• Režie:   Juraj Nvota
• Hrají:   Jiří Mádl Michaela Majerníková, Ady Hajdu , Jan Budař, Ondřej, Táňa Pauhofová, Marko Igonda, Arnošt Goldfam, Martin Geišberg, Marek Geišberg, Macier Stuhr a další
• Žánr: thriller
• Rok výroby: 2012
• Země původu: Slovenská republika, Česká republika, Polsko
• Jazyková verze: slovensko-česko-polská
• Délka: 108 min.

Nevhodné pro děti do 12 let
 

Premiéra 5. června 2012

Rozhovor s Jiřím Mádlem

Ve filmu Konfident hrajete muže, který se snaží přežít danou dobu s co nejmenší újmou na vlastním i cizích životech. Čím vás ta role nejvíc zaujala?
Nejvíc mě oslovil způsob hraní, který ta role ode mě vyžadovala. Všechno se odehrává v Adamově hlavě, potažmo očích, nikde jinde moc nesmí, protože on lže vlastně všem, zaměstnavateli i manželce. Pravdu o tom, jak to je, ví jen on sám. Nutilo mě to k minimalismu a prožití. Nedovolím si soudit výsledek, ale během a po natáčení jsem začal být paranoidní, že po mně někdo jde, a hlavně jsem začal trpět velmi silnou insomnií.

Tento způsob „minimalistického hraní“ vyžaduje od herce úzkou spolupráci s kameramanem. Jak se vám spolupracovala se zkušeným a skvělým Janem Malířem?
S Honzou Malířem jsem se potkal poprvé a doufám, že ne naposled. Jsou herci a režiséři, kteří svojí práci dělají váš herecký výkon lepším. Dělal jsem se spoustou dobrých kameramanů, ale nikdy mi žádný nebyl přínosem herecky. Honzu zajímají především herci. Je to génius a rytíř.

Adama, kterého jste ve filmu ztvárnil, se sice nedobrovolně, ale přesto rozhodne pod nátlakem vstoupit do StB. Jak jste se vcítil do doby, ve které se příběh odehrává?
Nejlíp tu dobu opravdu vystihuje výraz „doba temna“. Bylo to zvláštní. Měl jsem pocit, že to lidi muselo hnát do extrémů, někteří se vzájemně odcizovali a někoho to muselo naopak strašně sblížit. Jinak sám vnímám minulý režim jako něco, z čeho se musíme poučit, a naši, ať chceme nebo nechceme, režimem pokřivenou náturu napravit. Zlo plodí zlo a o tom taky náš film je.

Na osudech Adama je možno pochopit, jak se na počátku slušný člověk zaplete do soukolí zla. Stačí malý ústupek, mravní kompromis, osobní zájem (zde na počátku touha pomoci milované bytosti), a cesta do mefistofelovských pekel je otevřena… To je ale už obecnější existenciální téma, které nemusí nutně souviset se zobrazovanou dobou ani tím konkrétním příběhem, že?
Máte pravdu.

V českém filmu vznikly nejméně dva výborné filmy o praktikách StB. Kachyňovo Ucho v roce 1969 a drama Pouta režiséra Radima Špačka. V čem je Konfident jiný než třeba tyto dva snímky?
Pojednává o mladých lidech, kteří nejsou vůbec protřelí životem. Jejich nevinnost, jejich strach a nevyhnutelnost situace je hlavním hybatelem děje. To se ve filmech z této doby ještě neobjevilo. Vždy se jednalo o lidi starší, kteří už měli možnost pár chyb v životě udělat a víceméně věděli, co dělají.

Váš hrdina měl předobraz ve skutečném člověku. Zkoušel jste se od scenáristy Lubomíra Slivky dozvědět něco víc o jeho osudu a nakolik je filmový příběh věrný realitě?
Ano, trochu jsem se poptával, ale nechtěl jsem o tom vědět zase moc. Byl bych tím příliš ovlivněn. Už takhle jsem věděl moc, chtěl jsem jednat přirozeně. Adam Horný nevěděl nic.

Konfident se točil skoro rok a vy tam prakticky nesejdete z plátna. Jak na samotné natáčení vzpomínáte a co vám nejvíc utkvělo v paměti?
Ten pocit absolutní oddanosti práci. Připadal jsem si jako řidič formule jedna, když zajede do boxu. Každý věděl naprosto přesně, co má dělat a snažil se, abych co nejdříve a co nejlépe mohl jet dál.

Vaši filmovou ženu hraje divadelní herečka Michaela Majerníková, která s filmem měla minimální zkušenost? Jak se vám, zkušenému filmovému herci s pestrou filmografií, s touto kolegyní spolupracovalo?  Vzpomněl jste si na své první kroky před kamerou?
Pro Míšu to byl sice první film, ale jako herečka už je ohromně zkušená. Snažil jsem se jí občas s něčím málo pomoct, ale viděl jsem, že je pozorná a moc dobře věděla, co hrát. Tak jsem se jí spíš snažil dodávat klid. A byla skvělá.  Můj výkon tam do značné míry stojí na tom jejím.

Hrajete ve filmu muže, který se snaží přežít danou dobu s co nejmenší újmou na vlastním i cizích životech. Čím vás ta role nejvíc zaujala?
Nejvíc mě oslovil způsob hraní, který ta role ode mě vyžadovala. Všechno se odehrává v Adamově hlavě, potažmo očích, nikde jinde moc nesmí, protože on lže vlastně všem, zaměstnavateli i manželce. Pravdu
o tom, jak to je, ví jen on sám. Nutilo mě to k minimalismu a prožití. Nedovolím si soudit výsledek, ale během a po natáčení jsem začal být paranoidní, že po mně někdo jde, a hlavně jsem začal trpět velmi silnou insomnií.

Postava Adama, kterou jste ve filmu ztvárnil, je mladý muž, který se sice nedobrovolně, ale přesto rozhodne pod nátlakem vstoupit do StB. Jak jste se vcítil do doby, ve které se příběh odehrává?
Nejlíp tu dobu opravdu vystihuje výraz „doba temna“. Bylo to zvláštní. Měl jsem pocit, že to lidi muselo hnát do extrémů, někteří se vzájemně odcizovali a někoho to muselo naopak strašně sblížit. Jinak sám vnímám minulý režim jako něco, z čeho se musíme poučit, a naši, ať chceme nebo nechceme, režimem pokřivenou náturu napravit. Zlo plodí zlo a o tom taky náš film je.

ZDROJ: Bontonfilm