PROFIL: Nusrat Fateh Ali Khan

Legendární interpret ultra-fundamentalistické islámské hudby, 13.10.1948 Faisalabad / Pakistan – 16.08.1997 London / UK

V dnešním článku bych se rád zaměřil na dílo Nusrata Fateh Ali Khana (dále jen NFAK), pravděpodobně dosud nepřekonaného mistra v oblasti mystické islámské hudby, zejména co se týká ceremoniálního stylu „Qawwali“.

V rodině NFAK přecházela tradiční výuka hudby a zpěvu z generace na generaci. V Evropě či v jiných místech „světa bílého muže“ není obvyklé, aby tradice trvaly více než 2 až 3 pokolení, v případě rodiny Khanů ohromí, že patří mezi vyhlášené hudebníky a zpěváky již více než 700 let. NFAK pochází z území, kde se setkává hranice Indie, Pákistánu a Afgánistánu, tedy z místa, kde je hudba víc než jen kulturní dědictví. Jedná se o území, kde mnoho lidí zde žije zbožným životem, neboť pouze silná víra jim pomáhá překonávat drsné životní podmínky. Zde platí, že kdo má schopnost interpretovat prastaré spirituální náboženské texty mající hluboké kořeny v koránu, ten vnímá jejich zpěv a přednes jako své životní poslání, prostřednictvím kterého skrz extatické vytržení nechává promlouvat hlas nejvyššího, tedy samotného Alláha a jeho proroka Muhammada.

Qawwali je nesmírně obtížné zazpívat bez chyb. Zpěvák Qawwali to může dokázat jen v případě, že má celoživotní perfektně zvládnutou hudební a pěveckou přípravu, je současně hluboce věřící a jeho mysl přímo splyne s jeho vírou výsledkem čehož se prostřednictvím hudby vytváří most mezi minulostí, současností a budoucností, který spojuje nejen všechny věřící, ale i rozdílné kultury napříč kontinenty. Kdo není schopen vycítit tuto empatii a otevřenost srdce Qawwali zpěváka, toho je mi líto a každému takovému ignorantovi přáno jest, aby mu za trest do konce jeho dnů vyhrávalo nonstop disco nebo německá dechovka.

Qawwali je kolektivní záležitost, nikoliv pouze umění zpěváka samotného, a tak nepřekvapí, že v doprovodné skupině NFAK je mnoho příslušníků rodiny Khanů. Mladého NFAK vedl ke zpěvu od útlého mládí jeho otec, ale teprve po jeho smrti v roce 1964 si NFAK našel svou vlastní cestu a ztělesnil novou vůdčí osobnost, jejíž význam postupně nabral celosvětový rozměr. Byl to právě NFAK, díky kterému se svět seznámil s ceremoniální hudbou Qawwali. Díky spolupráci s Peterem Gabrielem objevil jeho tvorbu západní „svět bílého muže“ a album Mustt Mustt (překl. Ztracen ve své práci) se stalo kultovní nahrávkou v křesťanské části světa. I když mu to někteří orthodoxní muslimové vytýkali, NFAK se nebál s Qawwali experimentovat a vytvořil později unikátní verze některých písní s kultovní skupinou Massive Attack jako např. „Mustt Mustt“ (album Mustt Mustt) nebo „Too Deem“ s Asian Dub Foundation (album Remixes). Zvlášť „Too Deem“ s ADF je dost rituální nářez, který vyrazí dech.

Spirituální aspekty qawwali

Jak jsem již zmínil výše, Qawwali má svůj původ v oblasti Pákistánu a Indie. Většina písní se zachovala z 11. století v téměř nezměněné podobě v jazyce Urdu (oficiální jazyk v Pákistánu). Quwwali bylo po století šířeno školou tzv. Súfismu. Toto tradiční učení je založené na poznání metafyzického probuzení představovaného cestou, kterou kráčí Taríga neboli řád. Súfismus se ve 13.století rozšířil po celé Osmanské říši. Příslušníci řádu Taríga měli po 7.století privilegium předávat sultánovi při jeho nástupu na trůn odznaky jeho moci. Z toho plyne ceremoniální charakter této hudby a nesmírný význam její interpretace pro muslimské věřící.

Slovo „Qawwali“ vzniklo z arabského „Qaol“, což znamená v překladu „axiom“ nebo „dictum“ (obecně platná věta, prohlášení). „Qawwal“ je ostatními vysoce respektovaný muž (shaikh) – tedy ten, kdo zpívá Qawwali nebo zpěvem interpretuje slova proroků a modlitby k Bohu, zpravidla za podpory instrumentalistů hrajících na starobylé tradiční hudební nástroje. Vyznání se z lásky ke Koránu může mít formu mlčenlivé modlitby nebo formu vokálu zpívaného prostřednictvím Qawwali. Jedná se vždy o velmi specifický psychologický proces, jež postupně graduje ve všesměrné souznění a v empatii. Qawwal začne zpívat a ponoří se do šamanistické metafyzické extáze, opakuje postupně jednotlivé pasáže a zpěvem naplňuje lyriku textu stále hlubším významem své víry, až postupně splynou ve sdíleném transu mysli jak Qawwala, tak i instrumentalistů a celého obecenstva posluchačů v jeden celek zvaný „Fana“ neboli osvícení.

Rozdíl mezi súfismem a většinovým islámem je prostý. Všichni muslimové věří, že člověk je součástí jejich Boha. Nicméně, tam, kde většinoví muslimové věří, že jedinou cestou k Bohu je splynutí s Bohem po smrti u posledního soudu, Súfisté věří, že cestou k Bohu je život sám. Tímto poselstvím je ostatně prodchnutá celá tvorba NFAK.

/Publikováno se svolením autora článku – aleff  ze serveru eden-x.cz/