Morava – stará historická země s velmi vyspělou kulturou i hospodářstvím, vlastním písemnictvím, proslavena neporazitelnými vojevůdci jakými byli kníže Sámo i kníže Svatopluk. Její existence je datována dávno před našim letopočtem. Byla neporazitelným národem, kde lid žil tvořivým způsobem života, uctíval své bohy, posvátné háje, studánky, souzněl s přírodou
a celým vesmírem.
Tato slavná Morava je okolo roku tisíc našeho letopočtu téměř vyvražděna, její kultura naprosto zničena.
Co se stalo v době okolo roku tisíc našeho letopočtu, jaké hrůzy prožila těžce zkoušená země? Proč o této době tak málo víme a proč se usiluje o to, aby se na Moravu jako zemi zapomnělo? Chcete-li můžete si sami přečíst z knihy Jaroslavy Grobcové: „Země Morava, její zamlčená vznešenost a krása“.
V této knize píše autorka jak o dějinách slavné Moravy, tak o uctívaných posvátných silových místech našich předků. V následující ukázce se autorka zaměřila na kdysi posvátnou horu Praděd. A čteme z knihy. Hora Praděd je známá jako nejvyšší hora pohoří Jeseníků. Stojí zde od naší nepaměti, z pradávných dob. Své jméno Praděd dostala poměrně nedávno, o něco více než před stopadesáti lety. V době, kdy zde byla spisovným jazykem němčina bylo i její jméno německé. Altvater, tak se jmenovala. Altvater – Starý otec, Děda. Ale předtím ještě Keilichterská, Sněžná hora, Klincova hora, Niská Sněžka. Staré záznamy však uvádí ještě starší jméno této významné moravskoslezské hory, dochované v předávaných pamětech lidu.
SVATÁ VATRA.
Svatá Vatra, coby posvátná hora. Ohňová, sluneční hora, hora mající v sobě oheň věčný, zosobněný nejuctívanějším ze všech slovanských bohů, bohem Svarogem. Bůh Svarog byl považován za boha slunce, ohně, nebeského tvůrce, boha bohů, otce všech věcí a zákonů.
Je nebeským kovářem, který ukul slunce a je proto také patronem kovářů. Umístil slunce na obloze a stvořil celý vesmír. Dal také lidem znalost kovů. Příhodně sídlí na hoře Svatá Vatra. Sídlí nad oblastí, která je plna nerostů, a plna práce hlavně pro kováře. Naši předkové věděli, že bohové si svá místa vybírají podle charakteru krajiny, kterou mají chránit. Pohoří i hory Jeseníků, Králického Sněžníku a dalších v této části země, jsou tvořeny vzácnými kovy. Bylo zde plno zlata, stříbra, mědi, železa, mramoru, žuly, tuhy a jiných. Památky zůstaly v názvech měst a vsí. Najdeme zde Žulovou, Zlaté Hory, Zlatý Kout, Stříbrnice, Rudnou.
Uvádí se, že jméno boha Svaroga je odvozeno od staroindického základu svar-Světlo, Slunce, Nebe. Bůh Svarog, stvořitel Světa, se po vzniku Vesmíru ukryl do ústraní a dění přenechal svému synovi Svarožičovi, který zemi poskytuje sluneční teplo i žár ohně. Svarožič se rodí denně jako ranní východ slunce a jeho putování sledujeme po obloze. Ráno se rodí jako malé děťátko „Božič“ a večer umírá, či usíná jako stařec, aby příští den vstal
a zase zářil. Toto staroslovanské vnímání Slunce, Světla, jeho neustálého zrodu a umírání,
se duchovním vyzařováním našich předků přeneslo, coby památka na dávnou víru, do uctívání vánočního jezulátka, právě ve dnech zimního slunovratu. Svarožič pomáhal a radil v základních podmínkách života na zemi. Pro lidi byl Sluncem na obloze a posvátným, uctívaným živlem Ohněm, na zemi. Jeho symbol bylo ohnivé kolo.
A co nám napovídá pohádka o Dědovi Vševědovi, který se také každé ráno rodí jako zlaté děťátko, celý den coby slunce prochází oblohou, aby večer unavený, vševědoucí stařec ulehl
a posilněný spánkem se zase ráno vydal na celodenní pouť. Karel Jaromír Erben, který překládal ze slovanských jazyků a slovanských písemností, dokázal přenést duchovní odkaz prastarých pověstí, předávaných předky z generace na generaci, do jedné z nejkrásnějších pohádek.
Praděd, sluneční, nebo ohňová hora, hora sídla slovanského boha Svaroga byla a dosud
je silným geomantickým místem. Naši předkové se zde setkávali v posvátných hájích,
u studánek, čerpali energii z vibrujících skal a radovali se z překrásné přírody v podhůří
i z nebeské krásy nad sebou. Stále je tato krajina prostoupena prastarou energií slovanského duchovna. A ta vyvěrá všude : ze země, ze skal i pramenů, promlouvá k našim srdcím
v šumění lesů, zurčení vod, svištění větrů, bzukotu hmyzu, přístupna těm, kteří jí chtějí vnímat
a naslouchat.
Nejen o Pradědu, ale i o Králickém Sněžníku, Pálavě, Náklu, Pohansku, studánkách, posvátných kamenech a dalších místech na Moravě, uctívaných našimi předky se dočtete
v knize Jaroslavy Grobcové s názvem „Země Morava, její zamlčená vznešenost a krása.“
Můžete si ji objednat na dobírku na emailové adrese:
nebo telefonicky: 739 063 174.
Cena knihy je 250.-
ZDROJ: www.tajemstvi-komunita.cz
ILUSTRACE: www.tartaria.sk